Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
Info o KVS

Kdo jsem

Pro ty kdo jsou tady poprvé a neznají církve - jsem člen Apoštolské církve.Před více než 15 ti léty po několika létech života v alkoholu, násilí a mnoha dalších věcech jsem poznal Ježíše a ten změnil můj život.Nyní jsem členem Apoštolské církve Orlová. Nevyrůstal jsem ve věřící rodině, naopak. Žil jsem jako mnoho dalších divokým životem a poznal jsem asi většinu věcí které nabízí tento svět.Pak přišlo poznání něčeho jiného a změna, díky které jsem poznal, že život není jen chození do práce a užíváni si v divokých párty. Život může být více než jen tohle.Člověk si může užít života a přitom nebýt zklamaný či zničený z této společnosti a toho co prožívá a čím prošel. Člověk může být volný od minulosti a třeba i hrozných věcí které prožil. Pokud se podíváš na videa na těchto stránkách, tak možná v některém najdeš svůj příběh. Pak můžeš porovnat, jestli je lepší tvůj život bez Boha, nebo by jsi chtěl poznat to co poznali lidé v těchto videjích.Členství píšu spíše proto, aby jsem se někde zařadil, protože to nejdůležitějěí není členství v církvi, ale znát Krista jako svého pána a spasitele a taky to žít.Apoštolská církev patří z hlediska věrouky a praxe mezi evangelikální ( nebo jinak protestantské) církve. Jsme jejich odnož, protože nevytváříme a nedodržujeme tradice, jen ty které jsou popsané v Bibli. Snažíme se dělat a žít podle toho, co je psáno v Bibli. Bez dalších dodatků a nadbytečných tradic daných lidmi. Naše církev byla povolena a zaregistrována státem v roce 1989 po desetiletích práce v ilegalitě spojených s pronásledováním. Současný církevní zákon ji zrovnoprávňuje s ostatními křesťanskými církvemi našeho státu. Dokladem tohoto postavení je její členství v Ekumenické radě církví, která sdružuje většinu křesťanských církví České republiky.  Apoštolská církev je organizačně přidružena ke světovým "Assemblies of God". 

 
Něco o KVS
Tyto stránky jsem vytvořil hlavně pro nevěřící lidi aby se mohli dozvědět něco více o tom, co je po smrti a né jen to. Aby mohli uvidět, že už v tomto životě může člověk žít jinak než jen tím co vidí.Proto jsem zvolil jazyk kerý je srozumitelný pro člověka který nezná Boha. Myslím, že ale i křesťané zde najdou mnoho zajímavých věcí které je povzbudí ve víře a snad i posunou dál.
 
 
 

Jak žije křesťan?

 
  Je potřeba, abychom přijímali celou Bibli a neodchylovali se od něj ani na krok - to je ta nejlepší a nejúplnější rada pro každého křesťana. Neuchýlíš se napravo ani nalevo od žádného ze slov, která vám dnes přikazuji, tím, že bys chodil za jinými bohy a sloužil jim. (Dt 28,14)Navzdory již řečenému jsem během svojí pastorační praxe vypozoroval, že některé Satanovy léčky se velice často, někdy až pravidelně opakují a že je minimum křesťanů, kteří by je nezakusili. Ty neznámější nyní uvedu, abyste věděli, „na co si dát pozor”.Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Mt 7,13-14) - Písmo přirovnává náš život s Bohem k úzké cestě. Zastavit čelně někoho rozjetého nebývá snadné. Jednodušší je vychýlit ho trochu z cesty a shodit do jednoho z příkopů.
   
    Na naší cestě s Bohem (stejně jako u všech cest) jsou tyto příkopy dva: zlehčování Božího slova a zákonictví.
 
Křesťany, kteří jsou svojí povahou spíše pohodoví flinkové, se bude ten zlý snažit zatlačit do prvního (dejme tomu levého) příkopu. Bude jim předkládat i verše nebo části veršů vytržené ze souvislosti jako třeba „Všechno mohu v Kristu...” nebo „Všechno je mi dovoleno...” apod. Může také nabízet překroucený výklad veršů typu „Nejsme pod zákonem, ale pod milostí...” Když se pak tito křesťané dostanou úplně do vleku toho zlého, odmítají pravidelnou účast na shromáždění nebo pravidelnou četbu Písma s tím, že jde o „zákonictví” a že se toto vše musí dělat radostně a jen tehdy, když se jim chce. Jak čas plyne, chce se jim stále méně často...
 
Na druhé straně tu jsou lidé, kteří rázně odmítnou kompromisy již na počátku svého života s Bohem. Na ty je připraven druhý příkop - zákonictví. Jak řekl bratr biskup, zastavit naplno rozjeté dynamo je obtížné, snazší je ho spálit. Proto Satan těmto pevným křesťanům na jejich proklamace a sliby radostně přitaká, ale zároveň dodá: „To je dobře, že to myslíš s Bohem opravdu vážně. Když ale vážně, tak vážně. Ráno budeš vstávat v pět hodin a hodinu se budeš modlit. Každý den musíš svědčit nejméně jednomu člověku. Čtení Bible nesmíš vynechat ani jediný den. Jen se podívej, jak úžasní lidé chodí do sboru - přece nemůžeš být černou ovcí, která jediná zahálí...”
 
V lepším případě přichází takový křesťan po několika měsících marného zápasu o dokonalost za svým pastorem a říká: „Zkoušel jsem to, ale není to pro mne. Chtěl jsem být opravdovým křesťanem, ale je to marný boj. Nehodím se mezi vás. Vím, že je křesťanství to nejlepší, co jsem doposud poznal, ale já na to zkrátka nestačím.” Následuje dlouhý pastorační rozhovor, kde se vyčerpaný člověk dozvídá, že dokonalost našeho života je meta, ke které směřuje celý náš život a nedosahuje se ani v prvním ani v sedmém roce po našem obrácení. Že je to výsledek nejen našeho sebezapírání a pevných rozhodnutí, ale především Boží milosti, o kterou prosíme, protože bez Krista nemůžeme udělat sami nic.
 

 Co je křesťanství? To opravdové? Ne to, co mnohdy vidíme kolem sebe.

       
Snad každý má o Bohu svou osobní představu, zastává nějaký názor. Přesto je v dnešní době téměř
zázrakem setkat se s člověkem,který by byl schopen jasně, stručně a logicky vysvětlit, co je vlastně
podstatou křesťanství a odpovědět na základní otázky:
  • Co bylo důvodem pro vznik Bible?
  • Proč věřící lidé vlastně Bohu věří?
  • Co křesťanství dnes, na počátku 21. století, přináší lidem?
Lidé, kteří dávno vyměnili pohádky o čertech a andělech za vědecké důkazy, mnohdy sami rádi o sobě
tvrdívají, že na”pánbíčkářské” chození do kostela nejsou a náboženství obecně je vlastně nezajímá.
Kdybychom měli jedním slovem říci, co to vlastně křesťanství je, asi by bylo nejvhodnější slovo ”vztah”.                                          
 
Proč právě vztah je tím klíčovým slovem?
Protože odlišuje křesťanství od ostatních náboženství. Jiná náboženství či filosofie mluví o činění skutků, za něž poslušný věřící bude možná v posmrtném budoucím životě odměněn.Vyzdvihují lidské činy. Bible naopak vyzdvihuje Boží čin, jímž je člověku umožněno obnovit zničený vztah s Bohem.
O jakém vztahu mluvíme?
Máme na mysli osobní, živý a láskyplný vztah mezi Bohem a člověkem. To je jistě
překvapující.Jak si můžeme takový vztah představit? Je to vůbec reálně možné? Funguje to? Snad vám na to odpoví videa na těchto stránkách.
 
 
Co Bůh říká člověku?                                                                                                                                                       
Věnujme pozornost samotné Bibli. Bible platí pro každého člověka bez výjimky. Je určeno pro nás,
bez ohledu na to, jaký kdo jsme či co děláme. O čem Bůh k člověku mluví a co mu nabízí? Bůh říká toto:
 
”Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa
  vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.” (Iziáš 56, 89)
 
”Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o  zlu: Chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se na mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův.” (Jeremiáš 29, 11-14a)
 
Bůh si lásku člověka nechce vynucovat. Místo toho nám předkládá volbu: ”Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo.” (Dt 30, 15)
 
Z toho je tedy patrné, že nám podle Písma nabízí svou lásku. Nabízí nám své citlivé srdce a čeká, jestli odpovíš na jeho tiché, ale vytrvalé volání.
 
Lidé se však sami rozhodli, že nikoho k životu nepotřebují, že vlastně na žádného Boha nevěří a jeho nabídky ani poslouchat nechtějí. Vždyť ”na všechno stačíme sami, tolik toho umíme a víme”. A tento tragický odklon, jakkoliv je zde pouze obecně naznačen, se svým způsobem týká konkrétně každého z nás: ”Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti”. (2Te 2, 12)
 
Ale v momentě, když jsi ochotný sundat si brýle pýchy, brýle, které opravdu zkreslují okolní skutečnost,
a rozhlédneš se, můžeš vidět jasné důsledky svého počínání. Bible takovému jednání říká hřích.
 
”Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení  je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství ...  Římanům 1, 20-22a
 
Toto je výsledkem lidské soběstačnosti. Je tedy na člověku, aby sám zvážil a uznal, že sám nemá dost sil a moudrosti, aby dokázal žít ”bez chyb”, bez toho, aniž by přestupoval Boží standardy a tím hřešil. Pro život bez Boha člověk nebyl stvořen, proto lidé sami neumějí žít tak, aby nepůsobili sobě i jiným tolik zklamání, bolesti a utrpení!!
 
Pojem hřích je možno obrazně vysvětlit jako ”minutí cíle”, nedosažení původního záměru. Člověk tedy, zneužitím své možnosti svobodně se rozhodovat, si usmyslel že raději nechce vědět nic o Bohu.
 
V této chvíli nám možná vyvstává otázka, jak je možné, že Bible pronáší jak slova soudu - ”mzdou za hřích je smrt”, tak i slova nezaslouženého Božího omilostnění a odpuštění - ”obraťte se tedy a budete žít”?
 
Jak to jde spolu dohromady? Co to znamená pro můj vlastní život?
Tento na první pohled nepochopitelný protimluv, v sobě skrývá jediné - Bůh je soudce i láska. Proto ta slova soudu i života. Nikdo by neunikl Jeho odsouzení, proto musel pro nás vymyslet, jak by nás z toho dostal. Ta cesta jak uniknout osouzení kterou vymyslel je- spasení. 
 
Spasení probíhá takto :
”Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.” (Římanům 10, 9)
Bible učí, že tak lze učinit krátkou modlitbou, na formě slov až tak nezáleží - může to být úplně prostá a jednoduchá modlitba, ale podstatné je, aby byla upřímná a od srdce, kde Bohu vyznáme, že jsme proti němu zhřešili, že potřebujeme Jeho odpuštění.Pozveme ho do našeho života a poprosíme, aby vstoupil a zůstal s námi.Pán Ježíš pak vstoupí do našeho života. Pokud jsme se modlili opravdu upřímně, nemusíme mít strach a můžeme mu s důvěrou děkovat. On sám pak povede náš život. Tím je původní vztah obnoven, tím je zlomena moc zákona hříchu a smrti.
 
Během modlitby se stane mimo jiné několik významných událostí:
  • Pán Ježíš vstoupí do života člověka a zůstane tam navždy s ním.
  • Jeho prolitá krev jednou provždy smyje jeho hříchy.
  • Člověk se stane křesťanem a dostává dar i přítomnost Ducha svatého.
  • Patří mezi Boží lid - Bůh sám jej přijímá za své vlastní dítě se všemi právypovinnostmi, které z toho plynou.
Bůh tedy sám posílá svého Syna jako oběť smíření, aby nás tak svou smrtí vykoupil od smrti naší. Dokonale tak jednou provždy řeší problém hříchu a otevírá cestu k životu. K naplněnému životu ve společném obecenství s ním a spolu i se všemi, kdo patří do Božího lidu.Každý, kdo se rozhodne Boží nabídku přijmout a pozve (upřímnou modlitbou) ve víře Ježíše do svého života, se podruhé - duchovně narodí. Znamením této proměny je křest, ve kterém se ztotožňuje s Kristovou smrtí i slavným vzkříšením. Od tohoto okamžiku žije jako znovuzrozené Boží dítě v náručí svého Otce.
 
 
 
 
 
TOPlist
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek